Wusaty Krjepjel POWĔSĆ WO KUBOŁĆIKU SERBSKEHO DOMU 1949 To dźĕ wĕsće, zo su nĕhdy w Serbach kubołćiki byli. Nochcu rjec, zo bĕše tajki kołtlc w koždym statoku. To dźĕ cyle zaležeše na tom, kajki hospodar hospodarješe. Bĕše-li ton zły a lozy abo lidora a potlutowar, tajki prawy žlokanc, zakliwar abo njedočink, to žadyn kubołćik pola njeho so njezadomi, ale so jeho zdalowaše. Přetož dyrbiće wĕdźeć, zo su kubołćiki dušne a přistojne stworjenja, kiž lćzych a njekmanych ludźi ani čuć njemožeja. Tuž tež njeje wĕrno, štož žwantory bledźa, zo je kubołćik mohłrjec złoduch sam a zo ma ĕerta, štćž ma kuboł- ćika. Hdźež tajke blady přežuwaju, je to hoła zawisć a njepo- přeće tych, kotrymž so kubło njeroji, dokelž kubołćiki jich wustać njemožeja jich njepĕknosće dla... Dźensa njeje wjace telko kubołćikow kaž prjedy. Njewĕm, što je na tym wina. Snadź hospodarjo njejsu wjace tajcy pĕkni a pilni, snadź přewjełe žuja a zela, snadź tež sami wjace do kubołćika njewĕrja ? Žadyn kubołćik mjenujcy wjace skutko- wać njemože tam, hdźež do njeho njewĕrja. Kubołćiki bywaju wšelacy. Woni tež maju wšelaku zabĕru. To dźĕ je wĕste, zo tajki kubołćik Chrćsćanskeho bura ma